Tak jako pivaři hledají tu správnou teplotu na sedmém schodu, tak vyznavači klobás vychytávají jejich konzistenci, čili tvrdost. Tuhost díla je samozřejmě závislá na stupni vysušení, který si může jednoduše doma každý doladit sám. Požadavek na různé stupně tvrdosti se často liší teritoriálně, ale přímá úměra mezi vysušeným jihem či vláčným severem se nalézt nedá. I když my jsme přesvědčeni, že známá poučka: „Klobása má být jak štolverk“ se častěji vyslovuje na Jižní Moravě. To se pak ve sklípku z takové vysušené klobásky nařežou kolečka na prkénko a žvýkají se celý večer.

Klobásoví gurmeti, kteří jsou toho názoru, že různé stupně vysušení se hodí k různým způsobům využití, na to jdou podle nás nejlépe. Vždyť není nutné vzdávat se jakékoliv možnosti, jak vychutnat tuto masovou genialitu. Platí jedno obecnější pravidlo – čím sušší je klobása, tím je na ni upřena větší pozornost. Zatímco vláčnější kousky mohou hrát i doplňkové role, např. v polévce, na pizze, v rizotu či v salátech, po kratším sušení jsou vhodné spíš na jednohubky a pokud již máte klobásu „jak štolverk“, nejlépe se bude jíst bez dalších doplňků, tedy mimo vhodných nápojů.

K dosušení klobásy je vhodná chladnější spižírna s konstantní teplotou ideálně do 18°C. Klobásky by měly viset a minimálně se čehokoliv dotýkat. Může vám posloužit větev z lesa zavěšená od stropu. Pokud si chcete dosušení vyzkoušet na jednom páru klobás, máme pro vás tip – v mnoha domácnostech se to jen hemží nepotřebnými předměty. Jedním takovým evergreenem jsou drátěné stojánky od mlýnků na koření na jedno použití, které jsou častým dárkečkem, případně si je sami pořízujeme už proto, že jsou často v akci za výhodnou cenu. Zkrátka, tyhle malé klícky poslouží jako malé domácí sušárničky s kapacitou 1-2 klobásy :).

1

2

1a