Slovo klobása přišlo do Českých zemí pravděpodobně z maďarštiny, ale jeho původ není zcela jasný. Každopádně se podobně jmenuje v mnoha jazycích, počínaje perštinou, přes turečtinu až po jidiš. Pro nás to ale znamená jen jedno – klobása je oblíbená téměř na celém světě a už hodně dlouho.

Klobásu znali už starověcí Číňané, Sumerové, v antickém Řecku a Římě byla velmi oblíbenou pochoutkou. Klobása měla dokonce i problémy s církví, na počátku dějin křesťanství byla považována za natolik silný symboil poživačnosti, že ji císař Konstantin zakázal konzumovat. Marně.

Nejzajímavější na tom všem je, že se klobásy vyrábí po celou dobu své historie téměř stejně. Samozřejmě se mění vkus ohledně druhů masa či koření, ale princip je stále stejný. A platí i pro výrobu klobásek u nás, na Území dravce.

Vybrané maso a kvalitní tuk nasekáme a rovnoměrně promícháme společně s kořením a solící směsí. Zamíchané dílo narážíme do přírodních vepřových střev. Po naražení se výrobek zavěsí na hole do udírenských klecí, ve  kterých se nechá zaležet. Zauzují se studeným kouřem z bukového dřeva. Proces fermentace pak probíhá přibližně dva dny při teplotě 25°C a relativní vlhkosti okolo 90%. Proces dalšího zrání a sušení pak probíhá při teplotě okolo 18°C přibližně dva týdny.